Chceš být šťastná, vyrovnaná a sebevědomá žena, máma i manželka?

→ Přepada­jí tě stra­chy, omezu­jí tě v tom pustit se do věcí, které bys ráda dělala — tře­ba mlu­vit na veře­jnos­ti, chodit do společnos­ti, řídit auto, opustit vztah, začít pod­nikat, studovat? 

→ Trápí tě úzkosti, nedokážeš na ně pře­s­tat myslet, dokonce tě budí ze spaní? 

→ Míváš zách­vaty paniky? Bojíš se, že to tvo­je srd­ce nevy­drží nebo že omdlíš někde na uli­ci, za jízdy autem.

→ Nebo tě trápí časté průjmy, nemůžeš ani vyjít v klidu z domu.

→ Nedokážeš se přimět udělat nějaké důležité akce a vysvětlu­ješ si to tak, že jsi prostě líná?

→ Bojíš se spousty nes­myslných věcí (výšek, pavouků), ale tře­ba i války nebo smrti?

→ Máš stra­ch se za sebe postavit a jít do konfliktu? 

→ Bojíš se o své děti? Nebo se čas­to bojí ony? Mají stra­ch zůs­tat někde bez tebe nebo se v noci budí s pláčem?

→ Zdá se ti, že všich­ni kolem tebe jsou tak odvážní a při­padáš si méněcenná. 

→ Máš nízké sebevě­domí, neustále o sobě pochy­bu­ješ a srovnáváš se s druhými? 

→ Při­padáš si, že se nikdy nes­taneš rovno­cen­nou součástí komu­ni­ty, pro­tože jsi jiná, divná a nikdo ti nemůže rozumět?

→ Mys­líš si o sobě, že jsi nedostatečná nebo špat­ná máma, manžel­ka nebo dcera?

→ Říká ti někdy tvůj muž , že jsi “moc emoční”, že si všech­no příliš bereš, že se “musíš pořád v něčem šťourat” … a ty o tom oprav­du začínáš pochybovat? 

→ Cítíš se provinile, když chceš nějaký čas i pro sebe? Nebo když chceš něco, co okolí nechápe? Pochy­bu­ješ, jestli na to máš právo ? 

→ Nebo si to i “dopře­ješ”, jako­by si užíváš, ale ste­jně nemůžeš pře­s­tat myslet na to, že jsi doma necha­la děti s manželem nebo maminkou?

→ Býváš čas­to nervózní, podrážděná, vztek­lá, křičíš, vybuchu­ješ a vzápětí si to vyčítáš?

→ Při­padáš si někdy jako zápal­ka, jen škrt­nout? Tvůj hněv se obje­vu­je z niče­ho nic, a ty nevíš odkud ani proč?

→ Někdy se ti chce něco rozbít, něko­ho zmlátit.

→ Když se tvé děti vzteka­jí, máš potře­bu to hned zaraz­it, pro­tože tě to vytáčí do běla?

→ Nechápeš, proč jsou na tebe ostat­ní zlí, když se k nim ty tak pěkně chováš a máš je ráda?

→ Bolí tě žaludek nebo máš vyšší krevní tlak?

→ Čas­to pláčeš a nevíš proč, všech­no tě hned roze­bere a rozloží? Snad­no se “sesypeš” a nejsi potom schop­ná fun­go­vat a být tu pro rod­inu? Při­padáš si přecitlivělá?

→ Nebo se naopak snažíš vždy­cky všech­no zvlád­nout a vydržet, cítíš se ale potom ztvrdlá, potře­bo­vala bys plakat, ale nejde ti to?

→ Bolí tě čas­to tvé tělo? Máš dlouhodobě sevřený hrud­ník a špat­ně se ti dýchá?

→ Máš poc­it, že tě ostat­ní stále jen zraňu­jí? Že být ve vztahu hrozně bolí? Tolik toužíš po blízkosti a intim­itě, ale po všech těch zkušenos­tech už se bojíš otevřít?

→ Nemůžeš stále najít toho pravého?

→ Nedokážeš odpustit sobě nebo něko­mu, kdo tě zradil, opustil, zraňoval?

→ Sty­díš se za sebe, za svá přání, za své touhy, za své názo­ry, za své fyz­ické potře­by, za své tělo ?

→ Prožíváš velk­ou tré­mu, když máš zpí­vat, mlu­vit, tančit nebo být jinak spontánní? 

→ Máš poc­it, že to bude trap­né, že se ti budou smát, že to nikdy neob­sto­jí vedle toho, co děla­jí druzí?

→ Trápí tě žár­livost nebo jsi její obětí?

→ Když jsou lidi kolem tebe úspěšní a šťast­ní, mají dost peněz, krás­né tělo, dům, auto, dov­ole­nou, schop­nos­ti, zákazníky,… vidíš se jak jim závidíš a při­padáš si kvůli tomu špatná?